Zdravotnictví jako příklad korupce nejtěžšího kalibru

19. 01. 2011 15:31:43
Pohled nestranného občana jako uživatele zdravotní péče: Vážení doktoři, zaměstnanci, odboráři a všichni, kdo stávkujete za vyšší platy v oblasti poskytování zdravotnických a lékařských služeb,

jistě jste si nemohli nevšimnout, že stát má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. Pokud přistoupí na navýšení vašich příjmů, kterého se domáháte, je třeba také vědět, že pokud tak učiní, musí ze společného koláče zvaného státní rozpočet ukrojit a přerozdělit potřebnou část z jiných oblastí do oblasti zdravotnictví. Tedy zmíněné prostředky vezme někomu jinému, třeba tomu, kdo zrovna nestávkuje. Vzhledem k tomu, že je náš rozpočet značně schodkový, je velmi pravděpodobné, že ten váš „krajíc“, kterého se tak vehementně domáháte, vyřeší politici tím, že navýší daně, třeba v DPH, nebo si půjčí peníze od bank anebo je vylákají prostřednictvím dluhopisů od vlastních občanů. Všechny uvedené varianty jsou špatné, neboť nepřinesou žádné řešení. Naopak problém ještě prohloubí. Zřejmě netušíte, že tyto zvýšené náklady stát musí zákonitě odčerpat zase od občanů zpět, neboť stát nevlastní žádné peníze, on je jen spravuje, protože jediným majitelem státu je lid České republiky.

To, co zdravotnictví opravdu potřebuje, nejsou stávky, ale řádné hospodaření s prostředky, které do zdravotnictví přichází. Aby se tento stav změnil, je třeba provést provozní a kapacitní audit celého státu na všech jeho úrovních, tedy i v rezortu zdravotnictví, který odhalí vše, na co oprávněně poukazují nejen doktoři, ale i nepřehlédnutelná masa nespokojených obyvatel. Viz. Veřejná žaloba na stát, odkaz: http://www.pozitivnisvet.cz/neprehlednete/verejna_zaloba_na_stat

A tady byste, vážení doktoři, měli ještě více a razantněji přitlačit a přijít s vaší iniciativou a za toto bojovat. Jinak se nic nezmění. Občané by měli pochopit, že se nejedná jen o váš boj a že to není jen zdravotnictví, které má problémy. S problémy se potýká celý stát, a tudíž se to dotýká nás všech. O tom, že v oblasti zdravotnictví není zdaleka vše v pořádku, vypovídá i následující příběh, psaný z pohledu nestranného občana, který náš zdravotní systém občas využívá.

Příběh č.1: Zpackané koleno

  1. Po třech měsících, když jsem již chodil bez berlí, jsem si dovolil panu hodnému doktorovi namítnout, že koleno je nestabilní, že mám při chůzi potíže a že o nějakém běhání, nebo dokonce sportování, nemůže být ani řeč. Teprve po nátlaku z mé strany mě doktor objednal na prohlídku v krajské nemocnici. Zde si mě odborník v této oblast posadil, poklekl, uchopil koleno mezi své lokty, zatáhl a pravil: „Máte přetržené křížové vazy, víte o tom? Proč jste nepřišel hned, když se vám to stalo, bylo by to všechno při jedné bolesti, dneska byste už běhal jako dříve.“ Co dodat k vysoké odbornosti nemocnice okresního formátu? Asi radši nic.

Tento příběh ale nekončí. Odborník z krajské nemocnice mi oznámil, že mě může operovat až v srpnu, tedy za dva měsíce, do té doby má plno. V srpnu jsem podstoupil operaci a za čtrnáct dnů frčel šťasten domů. Má radost ale netrvala dlouho, po třech dnech mě koleno začalo šíleně bolet a já v sobotu večer pádil zpátky do nemocnice, kde jsem se dozvěděl, že mám rozsáhlý zánět. Následovala další operace, vývod hnisu hadičkami a další měsíc v nemocnici. Ale ani tady příběh nekončí. Po propuštění jsem musel dojíždět do nemocnice na převazy. Systém, který nemocnice používá, je skutečně geniální. Posuďte sami. Doktor vám napíše, kdy se máte dostavit na převaz. Vy přijdete do nemocnice, zaregistrujete se na příjmu, posléze tuto registraci předáte sestře a oni si vás postupně volají do ošetřovny. Takhle to vypadá vcelku dobře, háček je v tom, že se jedná zhruba o třicet až čtyřicet pacientů a že tam prosedíte skoro celý den. Pořád mně nebylo jasné, proč se prostě pacienti neobjednávají na určitou hodinu už při určení termínu převazu lékařem.

A pak jsem to najednou pochopil. Bylo mně nabídnuto, že pokud nechci čekat celý den, mohu navštívit pana doktora odborníka v odpoledních hodinách, v jeho soukromé klinice, ve stanovenou hodinu, kde se mně bude moci věnovat kvalitněji. Uvěřil jsem i přesto, že bylo jasné, že svoji práci na mém kolenu pan doktor „zvoral“. Koleno neustále v týdenních intervalech otékalo a bolelo. I když nejsem žádná „měkota“, bylo to velmi nepříjemné. A nezbývalo mi nic jiného, než hledat vysvětlení a pomoc u mého „zachránce“.

Návštěva soukromé kliniky byla opravdu jiné kafe. Jiný přístup, ordinace na úrovni, jen to mělo jednu malou vadu. Nic jsem se od pana odborníka nedozvěděl. Píchnul mně obstřik a řekl: „Když vás to bude bolet, tak zavolejte a přijít můžete kdykoliv odpoledne.“. Vyklopil jsem tři stovky usměvavé vlídné asistentce a nic. Ty tři stovky mně ani tak nevadily, neboť si slušně vydělávám, ale že jaksi zapomněl řešit mé koleno, to mě opravdu „dostalo“. Najednou jsem si uvědomil, že mě vlastně dostal tam, kam chtěl. A tak jsem se rozhodl, že se na pana odborníka vykašlu a do léčení kolene se pustím sám. Hlavním důvodem bylo moje podezření, že zánět i další komplikace mají nějaký jiný důvod. A sice ten, že v kolenu zůstalo něco, co tam být nemá. A koleno se v týdenních intervalech brání. Použil jsem různé obklady, masti, biolampu a po dvou měsících se objevil obrovský vřed a z něho vylezlo něco, co se nedá definovat. Snad vata nebo gáza nevím. Rozhodně to tam nemělo co dělat. Bohužel se potvrdilo moje podezření. Před námi leží otázka, zda to byl vypočítavý úmysl nebo prostě lajdácká náhoda? Taky mě napadá staré české přísloví „za málo peněz málo muziky“. No a proč o tom všem píši? Protože v takovém stavu se nachází naše zdravotnictví.

Příběh č.2 : Máš známého doktora - nemáš problém

Syn chodil s krásnou dívenkou, která ale trpěla od narození alergií, která se projevovala kožní vyrážkou. Vzhledem k tomu, že touto vyrážkou čas od času měla pokrytý celý obličej, mělo toto onemocnění nepříznivý vliv nejen na její krásu, ale samozřejmě i na její psychiku. V okresní nemocnici jí léčili od narození, ale výsledky se jaksi nedostavily. Vzhledem k tomu, že jsem znal jednu doktorku z krajské nemocnice, která byla mojí spokojenou klientkou a nabízela svoji pomoc, pokud budu něco potřebovat, zavolal jsem ji. Ochotně domluvila návštěvu s odborníkem na tuto problematiku a, světe, div se, děvče bylo do týdne zdravé, a pokud vím, tak se jí daří stále dobře.
Krátký příběh, ale také vypovídá o tom, jak to u nás funguje. Velice špatně.

Příběh č.3 : Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu

Sice trochu z jiného soudku, ale také z oblasti zdravotnictví. Měl jsem ve svém vzdáleném příbuzenstvu zaměstnankyni nemocnice, která pracovala v kuchyni jako kuchařka. Když nás jednou samozvaně navštívila a rozhodla se u nás prožít s celou rodinou svoji dovolenou, přišla během dlouhých duchaplných rozhovorů řeč i na její práci, vaření, nákupy a tak. Z bývalé vzdálené příbuzné „vylezlo“, že co je zaměstnankyní nemocnice, a že už to je pěkných pár let, nekupuje do domácnosti, kromě nějakých maličkostí, co se týká potravin, nic. Vše stíhá zásobovat z bohatého skladu nemocniční kuchyně. Na mou nesmělou a v jejích myšlenkových pochodech zřejmě hodně hloupou otázku, proč to dělá, mi odvětila, že prý to tak dělají všichni a chystají balíky i doktorům. Dál jsem toto téma radši nerozebíral. Konec příběhu. No, i toto vypovídá o našem zdravotnictví a jeho, jak je vidět dlouhodobém, provozu.


Příběh č.4 : Korupce nejtěžšího kalibru

Další příběh je už svojí podstatou hodně silným šálkem kávy. Můj klient, pracující v nemocnici ve funkci investičního ředitele, mající ve své garáži tři auta, každé za milion, dále luxusního veterána, dům za cca 15 mil., si u mě objednal luxusní zboží za několik set tisíc Kč. Shodou okolností se dozvídám od svého známého, že při dojednávání několikamilionové zakázky pro nemocnici v oblasti technologického vybavení nemocnice si, naprosto bez obalu, tento pán v letech řekl o 20% provize pro jeho maličkost. Zřejmě, aby se mohl „blýsknout“ před svojí pětadvacetiletou těhotnou milenkou (sestřičkou) dalším bourákem. I když dotyčný pán dostal nakonec vyhazov a media to pořádně rozmázla, říkáte si, je to vůbec možné? Bohužel i toto je obraz našeho zdravotnictví.

Příběh č.5 : Smutné, ale poučné

A ještě jednu perličku na konec. Můj známý má ženu, která pracuje v lékárně. Tvrdí, že lékaři z okresní nemocnice vyměňují s lékárníky recepty za balíky potravin. No, pokud je tohle pravda, tak se zdravotnictví v této podobě nemůže nikdy, nikdy, nikdy vyhrabat z ekonomických problémů.

Tak a co teď s tím?

Nejhorší na výše popsaném stavu je, že ti, co křičí „Chceme zdravotnictví zadarmo!“ netuší, že zdravotnictví ve skutečnosti nikdy zadarmo nebylo a nikdy být nemůže. Vždycky ho někdo musí zaplatit. A vždy se bude jednat o peníze daňových poplatníků, takže nás všech. Pokud to někdo nechápe, zde je malé vysvětlení. Veškeré finanční prostředky, které vám stát, vážení občané, vezme formou daní pod hlavičkou sociální a zdravotní odvody, používá na nákup léčiv a hradí z něj provoz nemocnic a sociálních zařízení, placení nemocenských, prostě všeho, co se týká zdravotnictví. Vše si prostě platíme. A nejhorší na tom je, že platíme i ty z nás, kteří tohoto systému zneužívají. Hlavní problém ale spočívá v tom, že tyto peníze obhospodařuje stát prostřednictvím pojišťoven a na jejich dlouhé cestě k pacientovi musí ještě uživit velkou armádu byrokratických úředníků. No a výsledky jsou takové, jaké jsou.

Všichni křičí, že zdravotnictví potřebuje další peníze, že jich dostává málo a že je třeba hledat
nové zdroje. Ne, ne, vážení. Zdravotnictví potřebuje zodpovědné hospodáře a změnu systému a ne další peníze. Dám vám jeden příklad:

Ve své firmě jsem měl před léty neúměrně vysokou nemocnost. Tak vysokou, že pracovnice z OSSZ, které u nás kontrolovaly účetnictví, tomu nechtěly ani věřit. Jednou, když jsem potkal svého zaměstnance, jak si vesele nakupuje místo toho, aby ležel v posteli, mně došla trpělivost a milého pracovníka jsem „nahlásil“. Co si myslíte, že se stalo? Po čtrnácti dnech jsem obdržel oficiální sdělení, že si pracovníka pozvali na vysvětlení a on se obhájil tím, že se svým šéfem má neshody a že se mu takhle mstí. Postih se rovnal nule. No, a takhle to ten náš stát „umí“. On to vlastně vůbec neumí. A proto to nefunguje. Tehdy jsem pochopil, že tudy cesta nevede a učinil jsem jednoduché opatření. Všem zaměstnancům jsem navýšil plat o 500,- Kč prémií, na které zaměstnanci měli právo za předpokladu, že nebudou marodit a k zubaři a lékaři půjdou po pracovní době. Zabralo to, ale ne u všech. Dnes jsou prémie na 2000,- Kč a jsou podmíněné produktivitou a dalšími pravidly. K tomu, naštěstí, přišel i stát s neproplácením prvních dní nemocenské. A co myslíte, jak to dopadlo? No přece, nikdo nemarodí. Prostě to funguje. Podmínka je: Musí tam být nějaká finanční spoluúčast. Ekonomická motivace, to jsou základní prvky ekonomiky, které platí vždy, ani zdravotnictví není výjimkou z tohoto pravidla.

Zdálo by se, že je nadmíru jasné, jakou cestou by se měl stát ubírat. Bohužel to ale neplatí pro levicové strany a odborářské pohlaváry. Ty totiž nezajímá ekonomika státu, je zřejmě zajímá jen populizmus a co nejdéle se udržet u dobře placeného koryta. Jinak to není možné. Proč by jinak chtěli, aby se zrušily první dny neplacené nemocenské. Vždyť oni záměrně usilují o destabilizaci ekonomiky a celému národu prachsprostě lžou.

Kam by se mohlo zdravotnictví ubírat

Myšlení lidí se jen tak přes noc nezmění. Když se podíváme na to, co s nimi udělal třicetikorunový poplatek u doktora, je zřejmé, že si jen tak na své peníze sáhnout nedají. A to by mohla být ta správná cesta. Pokud by lidé mohli alespoň částečně hospodařit s tím, co od nich stát vybere a s čím nejen stát, ale ani zdravotní pojišťovny prostě hospodařit neumí, vše by se rázem změnilo. Lidský pohled na něco, co je mé, je diametrálně odlišný na to, co je takzvaně státní. Pokud by občan mohl rozhodovat o tom, v jakých nákladech bude jeho léčba probíhat a hlavně by měl možnost kontroly, jak se hospodaří s jeho penězi, zcela jistě by se začal chovat jinak, než se chová doposud. Ta nejdůležitější změna by ale nastala v jeho možnosti si za svoje peníze vybrat, ve kterém zdravotním zařízení se nechá léčit a kdo jej bude ošetřovat. Také by se měl mít možnost dozvědět přesnou diagnózu a podrobný způsob léčení. Svéprávný a zodpovědný jednotlivec je stokrát lepším hospodářem se svými penězi, a svým zdravím, než stát a zdravotní pojišťovny. Problémy, se kterými se dnes zdravotnictví potýká z důvodu špatného hospodaření, by prostě zmizely. Argumenty levice, že zdravotnictví musí zůstat ve správě státu, je zrovna tak hloupé, jako kdyby se chtěl stát vrátit k tomu, aby řídil výrobní firmy. Nemocnice a jakékoliv jiné zdravotnické zařízení mají stejné parametry, jako výrobní závod. Jsou zde příjmy a výdaje, jsou zde zaměstnanci, personál, management, režijní pracovníci, movitý i nemovitý majetek a výsledný produkt. Tedy vyléčený a zdravý klient. Takové zařízení bude prosperovat a rozvíjet se. Na druhou stranu nemocnice, která nebude mít dobré výsledky v podobě uzdravených a spokojených lidí, nebude mít časem žádné pacienty (klienty), neboť ztratí dobrou pověst a kredit. Takové zařízení zkrachuje. A to je cesta ke kvalitnímu zdravotnímu systému.

Zdravotnictví by se lidem mělo otevřít dokořán

Co je tím myšleno? V dnešní době internetu by měl být zřízen a státem garantován server, na kterém by měl mít každý občan možnost najít svoji nemoc, její příčiny, diagnózu a měl by mít také přístup k plnohodnotnému návodu, podrobnému postupu, jak se nemoc musí léčit, které léky jsou potřebné k léčení a jak je aplikovat. Kolik tyto léky stojí, jaké mají vedlejší nežádoucí efekty a prostě vše, co je třeba ke kvalitnímu léčení, ale hlavně ke kontrole toho, zda mě lékař léčí správně a tak jak má. Domnívám se, že mnoho občanů by si rádo odpustilo návštěvu přeplněné čekárny kýchajících a kašlajících lidí u lékaře, kdyby mělo dostatek informací, jak se sami vyléčit třeba z obyčejného nachlazení nebo méně závažného úrazu. Plnohodnotná forma informovanosti, jak v oblasti diagnózy, odborného léčebného postupu, tak i kompletních cen služeb, produktů a léčiv, by znamenala pro občana velmi důležitý aspekt, a tím je kontrola léčebného procesu a dohled nad péčí o jeho zdraví.

Neméně důležitým faktorem by byla i možnost kontroly výdajové ekonomické oblasti. V případě, kdy by měl občan možnost hospodařit a ovlivňovat určitou část svých naspořených peněz, které odevzdává státu ve vztahu ke svému zdraví, by zcela jistě hospodařil a staral se o tyto prostředky lépe, než to činí stát a zdravotní pojišťovny. Dovedu si představit, že myšlení lidí by se začalo formovat ve vztahu ke svému zdraví pozitivním směrem. Představa, že z vlastních peněz se budu muset podílet na léčbě choroby, kterou jsem si zavinil sám svým nezodpovědným chováním a přístupem k životosprávě, bude dostatečným motivem ke zcela jinému přístupu ke svému životu a zdraví. Nehledě k tomu, že by se pacient nemusel obávat toho, zda pojišťovna povolí čerpat nákladný potřebný lék nebo ne.

Člověk, který bude o své zdraví dobře pečovat a udržovat se v kondici a bude se chovat jako správný hospodář, bude ve svém stáři disponovat dostatečným finančním obnosem, který bude zárukou na využití a pokrytí sociálních služeb, kvalitního a odborného lékařského dozoru, který umožní prožít spokojené a z ekonomického hlediska plnohodnotné stáří.

No dobrá, ale co dělat v případě, když člověk onemocní a našetřené prostředky nebudou stačit na pokrytí nákladů na složitou léčbu závažné choroby?

Zkusme, teoreticky, rozdělit prostředky, které slouží v sociální a zdravotní oblasti, do třech skupin:

1. S jednou třetinou by disponoval stát a ta by sloužila na krytí výloh v oblasti zařízení, která spravuje stát (pokud by ovšem postupně zcela nezanikla) a na krytí výdajů v oblasti drahých výkonů a vyrovnávání sociálně potřebných oblastí.

2. S druhou třetinou by disponoval občan. Byla by určena na úhradu jeho potřeb v oblasti zdravotnictví. Pokud by například při dosažení určité věkové hladiny tyto prostředky neměl vyčerpané, mohl by je převést do oblasti třetí, která by sloužila na krytí jeho sociálního zabezpečení.

Co by nastalo po zavedení přímé ekonomické angažovanosti občana:

- občan by začal rozhodovat o svých penězích, tedy začal by se chovat zcela jistě zodpovědněji než stát;

- razantně by se snížila nákladná administrativa státu a zdravotních pojišťoven (pokud by pojišťovny v této současné podobě časem nezanikly úplně)- snížila by se potřeba velkého počtu zdravotních zařízení;

- snížila by se potřeba velkého počtu doktorů a zdravotnického personálu;

- zvýšila by se angažovanost občanů při prevenci a ochraně svého zdraví;

- významně by se snížila spotřeba léčiv;

- upevnila by se ekonomická stabilita státu, razantně by poklesly celkové výdaje;

- vytratilo by se zneužívání zdravotní a sociální oblasti;

- výrazně by se snížil nehospodárný způsob plýtvání ze strany byrokratů a nepoctivců;

- zmizela by korupce.

Závěrem chci doporučit všem schopným doktorům a doktorkám: Spojte svoje síly a zakládejte svoje vlastní soukromá specializovaná zařízení, která budou fungovat tak, jak si to budete vy sami přát a jak to občané žádají. Jedině tak můžete opravdu dosáhnout toho, co požadujete. Stát je špatný hospodář. Vždycky byl a bude. Toto platí všeobecně na celém světě, nejen u nás. Uchopte svůj život do vlastních rukou a ukažte národu, jak se má správně a zodpovědně vést a vykonávat kvalitní služba a péče o zdraví národa. Věřte, že drtivá většina občanů dá přednost profesionalitě, i přesto, že to možná bude o něco dražší. Ono se jedná o naše vlastní zdraví a na tom rozumný člověk rozhodně šetřit nebude. A nakonec, ještě jednou připomínám. Nezapomínejte na to, že si vše platíme, a to do poslední koruny, včetně armády dobře placených úředníků ve zdravotních pojišťovnách. Cesta k vyšší odměně nevede přes hlasitý křik „já chci svoje peníze“, ale přes poctivou a profesionální, odbornou a obětavou službu, kterou každý rád zaplatí.

Petr Havlíček - zakladatel společnosti Pozitivní svět

www.pozitivnisvet.cz

Autor: Petr Havlíček | středa 19.1.2011 15:31 | karma článku: 47.65 | přečteno: 20988x

Další články blogera

Petr Havlíček

Podvod zvaný inflace

Pojďme si krok za krokem rozklíčovat tento podvodný korupční mechanizmus, který nás připravuje o náš majetek.

14.12.2022 v 11:30 | Karma článku: 31.69 | Přečteno: 1232 | Diskuse

Petr Havlíček

Stavidla pravdy se zavírají

Cenzura čehokoli je nástroj diktatury, která si usurpuje moc nad druhými. Je to znásilňování příjmu informací a názorů lidí s cílem omezit pravdu.

11.4.2022 v 9:00 | Karma článku: 26.77 | Přečteno: 893 | Diskuse

Petr Havlíček

Podvod zvaný inflace

Inflace nám leze do peněženek a politici, kteří ji způsobili, nám znovu tvrdí, že nás před ní budou zachraňovat. Je to nebetyčný bezohledný podvod.

24.2.2022 v 13:30 | Karma článku: 31.29 | Přečteno: 935 | Diskuse

Petr Havlíček

Předsedo Rakušane, hodili jste místní samosprávu přes palubu

Krucinál, proč si myslíte, že vás lidé volili? Starostové, to je značka záruky toho, že místní rozvoj bude v dobrých rukách a vy toto důležité ministerstvo dáte Bartošovi, který nikdy nebyl zastupitelem, natož starostou

5.1.2022 v 9:20 | Karma článku: 38.64 | Přečteno: 1692 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 237 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 105 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.97 | Přečteno: 581 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4402

Petr Havlíček
Podnikatel v oblasti designu, projekce a realizace vybavení interiérů.
Od roku 2002 zastává post starosty v obci Vítějeves
Zakladatel a šéfredaktor internetového serveru Pozitivní svět
Publicista a bloger
Zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu Pozitivní svět, který byl založen na podporu společenského života


TOPlist

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...