Politický podvod, aneb ekonomika naruby

Doposud každé volby v naší zemi byly provázeny vírou občana v lepší zítřky a jeho odhodláním znovu se zúčastnit pokusu o zvrat negativního politického vývoje volbou té (dle svého vědomí a svědomí) nejlepší možné varianty, či alespoň tzv. „menšího zla“. Zatím se ale dočkal jen zklamání ve formě vyšších daní a cen, drzejších a mocnějších exekutorů, vychytralejších bank, lichvářů, a hlavně čím dál vyššího státního dluhu, který je důkazem dlouhodobé nekompetence politické reprezentace. 

Místo podpory firem, které jsou jediným tvůrcem zaměstnaneckých míst a vytvářejí přidanou hodnotu, je společnost svědkem mafiánského kapitalismu, který nevytváří nic a parazituje na hodnotách vytvořených jinými. Vše je zastřešeno nefunkční spletitou strukturou práva, kterému již nikdo nerozumí, a jež slouží výhradně těm, kterým jsme ve volbách předali zastupitelskou moc s důvěrou v jejich programové sliby, které ale více jak dvacet let neplní.

Současná struktura politických stran plodí nekompetentní, ale zato poslušné, zákonodárce, kteří rozhodně neplní své povinnosti, co se svědomité správy naší země týče. Překračuje všechny myslitelné hranice slušnosti a opírá se o právo, které ale předtím sama zprznila natolik, že jsou její členové téměř nepostižitelní. Poslední výrok Ústavního soudu v tom smyslu, že když poslanec páchá trestný čin na půdě parlamentu, tak se na něj vztahuje imunita, je ukázkou toho, co je schopen politik a bohužel i (zřejmě zkorumpovaná) justice, provést s přirozeným právem. Pokud politici rozhodnou o jakékoli ekonomické zrůdnosti na půdě parlamentu, nenesou za ni žádnou odpovědnost. Ta ale se vší tvrdou realitou posléze dopadne na občana- toho občana, který jim svým hlasem umožnil bezohledně uplatňovat nekompetentní politickou moc.

Nedotknutelné mandatorní výdaje

Pomineme- li fakt, že za poslanecký nebo senátorský plat (plus další náhrady) jsou zákonodárci ochotni mafiánským pseudopodnikatelům prosadit i takové zákony, nad kterými zůstává rozum stát (hazard, lichva, exekutoři, fotovoltaika, gripeny, a stovky dalších předražených zlodějen), pokusme se zrevidovat základy podstaty ekonomiky státu, která má být zdrojem společenské prosperity.

Ono je to ve své podstatě velmi jednoduché. Politici, jakožto správci státních daňových výnosů, utrácí více, než je společnost schopna vyprodukovat a negativní důsledky tohoto bezohledného jednání lišácky obchází podvodným znehodnocování měny, tedy tiskem nekrytých peněz, které jsou hlavní příčinou zvyšování cen všeho (hlavně energií) a zadlužování státu tak razantně, že mu v podstatě již nic nepatří, neboť dluhy již brzy přesáhnou dvojnásobek celoroční produkce naší země, tedy celý státní rozpočet.  Občan nemusí být ani ekonom, aby pochopil, že stát, aby splatil 1.8 bilionu Kč, by rok a tři čtvrtě nesměl zaplatit ani korunu důchodcům, školám, nemocnicím, státním zaměstnancům, a dalším 35 položkám státního rozpočtu. Náš existující dluh je totiž nesplatitelný, a protože za celá ta léta o něm poslanci rozhodovali v Poslanecké sněmovně, která jim poskytuje imunitu, jsou nepotrestatelní, neboť za své šlendriánství ze zákona nenesou žádnou odpovědnost.  Pokud si občan vzpomene, že by některá ze současných parlamentních politických stran mohla mít ve svém programu snížení mandatorních výdajů, při následném pátrání zjistí, že žádná taková není. A to je klíč k pochopení celého politického průšvihu. Dvacet procent národa, který vytváří materiální přidanou hodnotu, není schopno uživit zbylých 80%. Toto je současná realita.

Jak se řeší či neřeší dluhy

Politici vyřešili dluhy domácností opravdu znamenitě. Místo toho, aby ulevili celkové ekonomice např. snížením daňové zátěže a omezili mandatorní a další nesmyslné, pro stát nic nepřinášející, investiční výdaje (např. do vyzbrojování armády), vymyslí a uzákoní institut exekutora. To vše s vědomím, že tato bezohledná skupina „požíračů mrtvol“ doslova zdecimuje tu nejchudší vrstvu obyvatelstva, jejímž jediným proviněním je, že uvěřila lákadlům bankovních korporací, které se neštítí požadovat lichvářské úroky ve výši 3-7 procent měsíčně, tedy 36-84% ročně. Dnes je evidováno více než 800 000 exekucí na domácnosti. A politici se tváří, že je vše v naprostém pořádku. Nejsou ochotni přiznat (pokud to vůbec ví), že gigantický státní dluh razantně zpomaluje ekonomiku a odčerpává prostředky z oblasti produkce HDP do oblasti spekulativních obchodů bank s deriváty, které lidské společnosti v důsledku přináší jen zvyšování cen.

Postup  vychytralého koloběhu dluhů

Spouštěčem celosvětové dluhové krize jsou zadlužené domácnosti, které touha bank po stálém větším a větším zisku, vlákala prostřednictvím mediální masáže do dluhové pasti, jež se posléze stává i jejich ekonomickou pastí, neboť ji společnost nedokáže unést. A tak na scénu koloběhu s penězi přispěchá stát. Ten prostřednictvím České národní banky sníží úrokovou míru emisních peněz téměř na nulu a naleje tuto nekrytou měnu do bank. Je třeba říct, že tyto peníze rázem znehodnotí všechny existující peníze, čímž stát skrze inflaci okrade celou společnost. Když začne inflace překračovat (zejména v oblasti energií) i tisíce procent a situace pro společnost začne být neúnosná, obrátí se státy na všespásný Mezinárodní měnový fond (který ale předtím také musel někdo penězi nakrmit) o pomoc ve formě půjčky, jež ve své podstatě kamufluje odkup dluhů. Takže dluhy původně vzniklé u domácností se přes banky přesunuly na stát a dále do správy MMF, a teď přijde to závěrečné kouzlo chytrých hlav. MMF jakožto uznávaná instituce ekonomické stability (vlastník dluhů) nabídne penzijním fondům svá aktiva například ve formě dluhopisů- těm fondům, kterým jste svěřili svoje celoživotní úspory. Tím se kruh uzavírá.

A tak si na závěr můžeme jen zopakovat, co se stalo s dluhy a vašimi penězi.

Banka vás za pomoci lichvy obere o značnou část peněz. Úrok společně s nekrytou emisí peněz zdevalvují měnu, důsledkem čehož je stále větší nedostatek peněz. Vše je následně završeno tím, že Mezinárodní měnový fond, který v podstatě skoupil státní dluhy, je zázrakem přeměnil v aktiva a prodal je penzijním a dalším všem možným fondům, jež je ale nakoupily za peníze spořivých střadatelů.   

Kouzlo dokonáno- dluhy jsou pryč, a vaše peníze také. No řekněte, není to geniální?

Dáte-li do rukou politickou moc lidem, kteří toho nejsou hodni, odmění společnost porobou všeho, co pracně budovala.

Petr Havlíček