Středa 29. června 2022, svátek má Petr, Pavel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 29. června 2022 Petr, Pavel

Brzdy ekonomických základů společnosti

19. 02. 2011 5:00:13
Základem naší současné společnosti je ekonomika. Ekonomická prosperita jednotlivce, rodiny, firem, společností, jednotlivých států a posléze i celé planety je hlavním pozitivním pilířem celého lidstva. Současná vzájemná propojenost ekonomik jednotlivých vyspělých zemí přináší výhody v období prosperity, ale také problémy v období ekonomických propadů a recese.

Kde začíná tvorba potřebných ekonomických hodnot.

Srdcem a krví každé ekonomiky jsou firmy a je jedno, zda se jedná o malou firmičku nebo velký závod. I malý prosperující živnostník je obrovskou devizí pro stát a celou naši společnost. Zde se tvoří pracovní příležitosti, platy zaměstnanců, prostředky na odvody na sociální a zdravotní pojištění a všechny ostatní daně, ze kterých stát následně financuje nevýrobní sféru. Produktivita a vlastní výroba v závodech je nositelem a tvůrcem přidané hodnoty, která je jedinou, skutečnou a ryze pozitivní ekonomickou hodnotou. Pro oblast výroby je povinen každý stát a jeho politická reprezentace vytvářet ty nejoptimálnější podmínky pro fungování a činnost. Výroba musí být pro každý stát absolutní prioritou, neboť je prvním základním kamenem a pilířem pro tvorbu všech základních ekonomických hodnot a finanční hotovosti. Všechny ostatní činnosti mohou existovat jen díky výrobě. Od ní se odvíjí všechny další oblastí ekonomiky. Ten, kdo nese na svých bedrech výrobu, by měl být státem podporován přednostně před ostatním odvětvím, neboť umožňuje všem ostatním odvětvím existovat. Výroba stojí na pomyslném vrcholu pyramidy, nebo je spíš nosným základem celé ekonomiky. Od ní se odvíjí a jsou z ní financovány další oblasti. Obchod, služby, zdravotnictví, školství, věda, kultura, sport, rekreace, pohostinství, bankovnictví, sociální oblast, obrana státu, policie a celá státní správa. Vesměs se jedná o nevýrobní sféru. V našem státě je celkem 5,6 milionů to je 53,2% ekonomicky neaktivních obyvatel. Pro to, abychom mohli definovat, hodnotit a pochopit ekonomickou podstatu důležitosti firem v hospodaření státu je třeba otevřeně a pravdivě popsat a definovat na čem a kom nejvíce záleží, aby stát mohl prosperovat.

Výroba musí být absolutní prioritou státu.

Na prvním místě naší společnosti je pracující jednotlivec. Aby mohl slušně žít, živit sebe, svoji rodinu a uspokojovat potřeby, které ze života plynou, potřebuje zaměstnání. Zaměstnání mu umožní vydělávat peníze neboli mzdu. Pokud je to pracovitý člověk, práci si najde, chodí pravidelně do zaměstnání, pracuje 8 hodin denně a vydělává peníze. Peníze, které vydělá, slouží jak pro jeho spotřebu, tak i pro stát.

Na druhé místo naší abecedy můžeme dát opět jednotlivce, ale tenhle je schopen, ochoten a hlavně má dostatek odvahy se svojí prací živit sám. Založí si živnost a neváhá se mnohdy i zadlužit a zastavit svůj majetek, aby mohl realizovat svůj záměr a zužitkovat svoje zkušenosti a znalosti. Většinou pracuje od nevidím do nevidím a vydělává také většinou slušné peníze. Tito bezesporu obětaví a schopní lidé dosahují nejvyšší možné produktivity a dokážou vyprodukovat mnohem více finančních prostředků než člověk, který se rozhodl vydělávat peníze jako zaměstnanec. Tento obětavý, pracovitý, schopný, chytrý a hlavně odvážný člověk odvede státu téměř 50% ze svého výdělku.

Na dalším pomyslném místě to bude opět jednotlivec, který si založil svoji firmu a protože poctivě pracuje a po jeho výrobcích a službách je větší poptávka než stačí sám pokrýt, odhodlá se k tomu nejodvážnějšímu kroku, který sebou přináší velkou zodpovědnost a rizika a začne vytvářet pracovní místa. V tuto chvíli se na odvážného podnikatele sesype hromada nesrozumitelných zákonů, nařízení a vyhlášek, počínaje životním prostředím, přes hygienu, bezpečnost práce, povinné certifikáty, statistické výkazy a požární ochranu nevyjímaje. Nejen že musí zabezpečit i nadále vysokou produktivitu všech svých zaměstnanců, musí také dokázat zajistit dostatek lukrativních zakázek, aby mohl kromě mezd svých zaměstnanců také investovat do rozvoje firmy a pokrýt náklady vyplývající z byrokratických administrativních nesmyslných zátěží. Musí nést na svých bedrech veškerá rizika kvality, svěřené techniky a vybavení zaměstnanců. Zvýšený počet zaměstnanců se neobejde bez dalších nezbytných režijních pracovníků a nákladů jako je uklizečka, ekonom, účetní, vedoucí provozu, projektant atd. Záleží na velikosti a zaměření firmy. Jestli měl podnikatel doposud starostí plnou hlavu, od chvíle, kdy začne vytvářet pracovní místa, jich bude mít o tolik více, kolik bude mít zaměstnanců. S přibývajícím počtem zaměstnanců roste i riziko bankrotu firmy, kdy podnikatel mnohdy přijde o všechen svůj majetek, viz. (finanční, ekonomická, celosvětová krize). Pracovní nasazení člověka, který se dal na podnikání, je vlastně totální. Podnikání podřizuje vše, co je v jeho blízkém okolí. Je to jeho rodina, přátelé, známí. Jeho soukromí je zaplněno usilovným přemýšlením o firmě, které nikdy nekončí. A co přinese tato jeho bohulibá činnost lidem a státu. V první řadě přinese vytvoření pracovních míst. Pokud vezmeme kupříkladu firmu s 25 zaměstnanci, kterou podnikatel vytvořil, zabezpečil 25 lidem mzdu. Z této mzdy odvede zaměstnanec státu 25 x 27%. Stát má další příjem z odvodů z mezd, které vyplatil zaměstnancům, to je dalších 25 x 36 %. A dalších 50% odvede ze svých podnikatelských příjmů, které vytvořil. U takto velkých firem, které mají často rodinný charakter, se daří udržet vysokou produktivitu práce a ve světovém měřítku právě tyto firmy jsou nosnou páteří všech vyspělých ekonomik. Jak v oblasti tvorby pracovních míst, tak výše odvedených daní.

Na dalším pořadovém místě jsou opět jednotlivci, kteří svým umem, manažerskými schopnostmi, vysokou inteligencí a organizačními vlastnostmi dokážou zbudovat a řídit velké závody a firmy. Zde je již nutností mít vybudovanou a propracovanou strukturu řídícího managementu, kde je zátěž řízení rozložena do celého řídícího systému a záleží na každém stupni řízení, aby fungoval jako celek. I když je hlavní zátěž odpovědnosti a řízení velkých firem rozložena do větších skupin managerů je v těchto firmách pracovní zatížení stále vysoké. Velké společnosti jsou podstatně víc náchylné na výkyvy ekonomik a vzhledem k tomu, že nedosahují takové produktivity jako malé firmy, jsou podstatně zranitelnější. U těchto firem je třeba úzkostlivě dbát na únosnou rovnováhu nákladů na režii a mzdy, protože i malý pokles odbytu již může vyvolat nepříznivé ekonomické dopady. Nejefektivnější je výroba a spotřeba přímo v místě, kde vznikla. Nevznikají další náklady, které zdražují produkt. Majitelé těchto firem a výkonné manažerské týmy přinášejí dostatek pracovních příležitostí lidem, odvody státu z mezd zaměstnanců, dále odvody na sociální a zdravotní politiku a také daň z příjmu Riziko podnikání v ekonomicky nestabilní době je vysoké.

Zodpovědnost státu.

Stát je odpovědný za dozor a eliminaci škodlivých projevů v ekonomice a je to politická reprezentace, která musí být se svými vědomostmi na takové úrovni, aby dokázala předem odhalit negativní snahy oslabit ekonomické procesy a zákonnými prostředky jim předcházet. Toto naše současná politická reprezentace jaksi nikdy neuměla, neumí a umět zřejmě nebude. Politická reprezentace, která nepochopí, že se musí především starat o oblast výroby tak, aby co nejvíce prosperovala, je to nejhorší, co se může lidem v jakémkoli státě stát. Výrobě nemůže být nadřazena žádná jiná oblast, protože všechny ostatní oblasti čerpají ekonomické hodnoty z ní.

Důležitá úloha služeb a obchodu.

Další v pořadí jsou služby. Služby jsou z části pokračováním navazujících výrobních procesů a jsou nedílnou součástí výroby. Oblast služeb je závislá opět na prosperitě výrobní sféry. Pokud je výroba v kondici, prosperují i služby. I tato oblast se do značné míry podílí na tvorbě pracovních míst a přináší státu nemalé příjmy. Služby jsou nedílnou součástí a pokračujícím procesem výroby.

Na dalším pořadovém místě je obchod. Veškerá obchodní činnost přímo navazuje na výrobu a je na ni závislá. Bez výroby by obchodníci neměli co prodávat. A ani by nebyl vytvořen kupní potenciál. Problém je také v tom, že obchod se zbožím vyrobeným v závodech enormně navyšuje cenu zboží svými vysokými maržemi a výrazně ovlivňuje inflací a devalvaci peněz. Největšího ekonomického efektu dosahují ty výrobní závody, které dokáží zobchodovat svoje zboží samy. Pro spotřebitele to znamená velkou úsporu v jejich peněženkách. Domácí výrobě může nejvíce uškodit dovoz levných výrobků. Pokud výroba není dostatečně státem podporována a chráněna, začne převládat obchod, který je sice potřebný, ale nesmí být upřednostňován před výrobou a hlavně nesmí být porušena přirozená rovnováha. Obchodní činnost přináší také velké množství pracovních příležitostí, ty jsou ale udržitelné jen za předpokladu dobře fungujících výrobních závodů. I tato oblast přináší státu velké příjmy.

Banky a bankovní služby - tato oblast je kapitolou sama pro sebe.

Banky a celý bankovní sektor jsou tou největší pijavicí a zlem ekonomiky na celém světě a v České republice obzvlášť. Bankovní sektor nevyrobí ani špendlík a přesto je to nejlépe honorovaná oblast na celém světě. Peníze, které používají k výdělečné činnosti, jsou peníze vkladatelů, kterým na úrocích nedají ani kolikrát tolik, kolik je oficiálně přiznaná inflace. Obchod s penězi je tím největším nesmyslem, který vymysleli spekulanti a po staletí jej dotáhli do absolutní dokonalosti. Banky nevytváří žádnou skutečnou hodnotu, jen parazitují na všech lidech a firmách, kteří se nechají nachytat na propracované neetické systémy, které směřují jen k ožebračování lidí, firem a především k závratným, neoprávněným a nezaslouženým ziskům. Lákavá gesta a lživá reklama ožebračuje jednotlivce, rodiny a firmy o miliardy, které slouží jen k dalším nesmyslným finančním transakcím, které opět nemají žádný cíl, který by napomáhal k ekonomické stabilitě. Banky a všechny instituce, které obchodují s penězi, tu nikdy nebyly proto, aby někomu pomáhaly. Byly vytvořeny proto, aby postupně ovládly ekonomiku prostřednictvím poplatku z transakcí, které musí občané a firmy provádět jejím prostřednictvím.
Zde je seznam zcela nesmyslných poplatků, které nemají žádné opodstatnění. Je to jen nástroj jak skrytě a promyšleně okrádat své klienty a zastřít skutečnou úrokovou míru :

- za vklad na přepážce na vlastní účet
- za připsání úroků
- za předčasně splacený úvěr
- za vložení variabilního, specifického symbolu do příkazu k úhradě
- za zjištění zůstatku přes bankomat
- za účetní položku
- za neuskutečnění platby (např. nepřijatý příkaz)
- za výpis účtu zaslaný elektronickou cestou
- za změnu (zrušení trvalého příkazu) k inkasu
- za rezervaci zdrojů (např. u kontokorentu)
- za službu internetbanking
- za vedení platební karty
- za reklamační řízení
- za vedení úvěrového účtu
- za vedení hypotečního účtu
- za správu úrokového zvýhodnění
- za změnu PIN přes bankomat
- za tisk na papír (výpis z účtu)
- za zpracování úvěrové smlouvy (jedná se o desetitisíce)
- banka požaduje zaplacení svého odhadce majetku, kterým ručíte, aniž by jste měl možnost ovlivnit cenu této služby (jedná se o desetitisíce až statisíce)
- v poslední době se banky snaží změnit smlouvy na platební karty, u kterých lze jít do debetu a to tak, že požadují platbu i za finance, které nečerpáte (toto je zatím jedna z největších lumpáren, kterou banky vymyslely).

Tyto všechny uvedené poplatky by se měly ve skutečnosti promítnout do úrokových sazeb. Jenomže v takovém případě by vyšla najevo celá pravda o nehorázné a bezohledné lichvě, kterou banky schovávají právě za tyto nesmyslné položky. Dokáže někdo odhadnout nebo spočítat, kolik procent ve skutečnosti bankám odvádíme?

Podstata a cíle bank.

Banky tady nejsou od toho, aby podporovaly efektivitu podnikání a obchodu, jak je to mnohdy celému národu předkládáno. Rozškatulkovaly náš svět na položky, se kterými se dá spekulovat a nás lidi přeměnily na své dlužníky se kterými jednají jako s nevolnickou masou, která když se dostane do ekonomických problémů, například kvůli celosvětové krizi způsobenou právě nezodpovědnou chamtivostí zmíněných bank, neváhají obrat svého klienta o vše. Systém, kterým postupují při poskytování úvěrů je neetický a zcela zvrácený. Na jedné straně se vnucují ekonomicky silným klientům, které o jejich služby většinou nestojí s podbízivým nízkým úročením a na druhé straně klientům, které úvěry nutně potřebují, nasadí ty nejtvrdší podmínky a lichvářské úroky, aby jim pokud možno ještě více znepříjemnily život.

Největší podíl na vytvoření bank v této destruktivní podobě má politická reprezentace. Ona je zodpovědná za nečinnost při ostudném vydělávání peněz velmi podobné pyramidové hře, která když ji dojde dech, tedy ustane neustálý příliv nových a nových klientů, systém zkolabuje. Světová ekonomická krize v pořadí již druhá, je toho zářným příkladem.

Česká finanční krize.

Nad čím ale zůstává rozum stát je to, že vlády místo toho, aby sjednaly nápravu, a chránili občany před škodlivostí současného bankovního molochu, tak nastrkají do bank nové a nové peníze. Jen aby tento systém fungoval dál. Ptáte se proč? No protože jsou ovládáni a nepřímo korumpováni právě tímto bankovním systémem. Pokud se někdo domnívá, že se toto odehrálo jenom v Americe, mýlíte se. V devadesátých létech se stejný scénář odehrál i v ČR. Tehdejší Klausova vláda rozpoutala nevídaný nárůst inflace a úrokových sazeb jen tím, že změnila systém oceňování majetku, který posloužil ke krytí úvěrů. Každý, kdo si chtěl půjčit od banky peníze, měl najednou možnost ručit majetkem, který nabyl hodnotu přes noc. Problém spočíval v tom, že hodnota peněz, ale rázem ztratila svoji hodnotu, neboť nebyl vytvořen žádný produkt, který by toto navýšení kryl. Tento neuvážený krok rozpoutal obrovskou inflaci a devalvaci koruny. Všichni si mysleli, že půjčením peněz se dají vydělat miliony. Opak byl pravdou. Zdroje se vyčerpaly, zkrachovalo pár soukromých bank a stát aby předešel kolapsu, rychle a v tichosti státní banky za pár šupů prodal. Tisíce takzvaných rizikových úvěrů schoval do konsolidační agentury, která posloužila k zamaskování celého skandálu. Skončily zde i firmy jen proto, že se nechaly nachytat na tzv. provozní úvěry, které jim banky v době české bankovní krize jednoduše neobnovily. Co se stalo s těmito firmami? Stát prostřednictvím nastrčené konsolidační agentury jim napálil sankční úrok mnohdy až do výše 25%, takže jich velká část zbankrotovala. Drtivou část si ale rozebrali spekulanti a vyvolení, kteří skoupili dluhy za směšnou cenu a tím přišli za pomocí státu k velkým majetkům, samozřejmě na úkor ožebračených firem. Zahraniční subjekty, které banky za směšnou cenu získaly, ještě dostaly od státu bonus ve formě oddlužení banky jako odškodné z hodnoty již zmíněných rizikových úvěrů. Takhle se chová náš stát ke svému základnímu hmotnému a jedinému výrobnímu kapitálu. Jsou známé případy, kdy si firma v dobrém úmyslu půjčila deset milionů na 5 let. Z důvodů ekonomické recese a neodborného zasahování státu byla nucena tento úvěr několikrát restrukturalizovat a ve svém důsledku nakonec zaplatila na úrocích dalších 5 500 000,- Kč

Spekulativní peněžní transakce nevytváří žádné materiální hodnoty.

Zabránit lichvě v jakékoliv podobě a navrátit ekonomiku do správných kolejí je nelehký úkol. Současný systém v čele s národní bankou, státními dluhopisy, burzovními makléři a akciovými společnostmi je stejně nesmyslný jako poskytování bankovních úvěrů. Opět se zde nevytváří žádná průmyslová a materiální hodnota. Tyto obchodní systémy s penězi, které vyprodukovala výroba, také parazitují na celém výrobním systému a brzdí jeho rozvoj. Mnohdy se uvádí burza jako jediný a pravdivý ukazatel celospolečenské produktivity a hnacích motorů nebo barometrem ekonomiky. Tímto nesmyslem je krmený celý svět. Burza ani žádný jiný obchod s penězi nevyprodukuje žádné reálné hodnoty, je to nástroj pro spekulanty a zkažený finanční pokřivený byznys. V poslední době se objevují pokusy o zavedení výuky virtuální burzy na vysokých školách. Kdo může mít zájem na přilákání mladých lidí do oblasti investování na burze? Jak je možné, že se tento program distribuuje do škol? Kdo ho zaplatil a kdo prosadil a schválil? Agresivita různých makléřských firem, které neodbytně doporučují investice do různých komodit počínaje obilím, naftou, japonskými Jeny přes zlato až po akcie různých firem jsou na denním pořádku. Celá tato nesmyslná mašinérie má jen jediný cíl. Vydělat snadno a pohodlně peníze bez reálného zapojení do výrobního procesu, který jako jediný vytváří skutečnou hodnotu peněz. Burza je svojí podstatou jen sázkovou kanceláří a vyhrát může jen ten, kdo uhodne správná čísla. Všichni kdo neuhodnou, přispěli výherci. Výhercem je v drtivé většině jen ten kdo zaujímá na trhu s financemi dominantní postavení, disponuje informacemi a kompletním přehledem o průběhu a úrovni obchodních operací.

Jen pro informaci na stejném principu byl vyvolán krach burzy ve třicátých létech. A současná světová krize se té z třicátých let podobá jako vejce vejci jen s tím rozdílem, že tentokrát se nejedná o přehřátou burzu, ale o nekontrolovatelný nárůst hypotečních úvěrů.

Cestou k nápravě je změna myšlení.

Ale pojďme dál. Proto, aby se mohly firmy stát ekonomicky stabilními a hlavně nezávislými subjekty, je třeba v první řadě začít přemýšlet ve zcela odlišném režimu, než na jaký jsme byli zvyklí a ve kterém jsme byli doposud pečlivě vychováváni. Dnes drtivá většina firem řeší zvýšené náklady na provoz a rozvoj úvěrem. Je jedno, zda se jedná o úvěr provozní, překlenovací, investiční nebo na pořízení moderních technologií. Vždy zcela dobrovolně odevzdají bankám nebo leasingovým společnostem nemalou část z těžce vydělaných prostředků. A v tom je ten zakopaný pes. V té první fázi, kdy se půjčené peníze utrácí, jde vše hladce. Horší je ta druhá část splácení, na kterou se musí vydělat. A když na konci například pětiletého úvěru zjistíte, že jste pořízenou investici přeplatili o polovinu její skutečné hodnoty, a že kdyby jste si ty samé peníze, které jste dali bance včetně úroků ukládali, nebo ještě lépe je sami chytře výrobní cestou zhodnocovali, mohli jste investici zrealizovat sice o tři roky později, ale zcela bez cizích prostředků. A samozřejmě by vám zbyly všechny úroky, které by posloužily dalšímu rozvoji firmy nebo vaší rodině. Každá firma, rodina a jednotlivec, by měla vědět, že půjčené peníze nepomáhají v rozvoji, ale naopak jsou obrovskou brzdou rozvoje. To platí pro jednotlivce, rodiny, společnosti a stát. Žít na dluh se nevyplácí.

Dluh se stal součást kultury lidstva.

Když se ale podíváme kolem sebe co se děje a jak ve skutečnosti hospodaříme s penězi, je to katastrofa. Na zřízení platební karty, se kterou můžeme jít do mínusu, již dnes pomalu nepotřebujete ani občanku. Jednoduše vám přijde nabídka včetně karty již s vaším ctěným jménem poštou a vy jí buď hodíte do koše, nebo ji začnete využívat a dobrovolně platit poplatky a samozřejmě lichvářské úroky. V televizních reklamách nabízí banky firmám nakládání půjčených peněz vysokozdvižným vozíkem. Tak je to snadné a jednoduché. Prostě když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. A stát, to je ten největší problém. Bilionový dluh je samozřejmostí a politická reprezentace zvláště ta od středu do leva dělá ́, že je vše v naprostém pořádku. A tady všechno začíná. Stát vytváří záměrně podmínky pro bankovní sektor tak, aby i jeho dluhy se staly jakousi automatickou součástí kultury lidstva. Podmínkou pro získání evropských a národních dotací je v 90% povinnost firem, obcí, měst, a dalších organizací si v první řadě zajistit financování dotačního titulu od banky a teprve po realizaci vám milostivě peníze převedou. Bance samozřejmě zaplatíte veškeré poplatky a nemalé úroky, dále vám zastaví nejméně dvakrát takový majetek a ještě se bude tvářit, že pro vás dělá službu. No, kdo tohle vymyslel a schválil, to musel být opravdu genius, a nebo spíš zloděj a lump. Z tohoto jednání je zřejmé, že politická reprezentace nemá sebemenší zájem o prosperitu státu, ale hlavně především se starají o prosperitu bank. Je tohle normální?

Chytré platební karty.

Historie platebních karet sahá až do roku 1950 a to do USA, kde se poprvé začaly platební karty podobné dnešním používat. Nepotřebovat peněžní hotovost je pohodlné, teoreticky bezpečné a proto dnes platební karty používá celý rozvinutý svět. Položme si ale otázku, zda za prudkým nárůstem tohoto moderního platebního systému netkví ještě něco dalšího. V případě, že nepoužíváte platební kartu a platíte hotově, musí mít banky v oběhu obrovskou hotovost, která je stále na pochodu a to mimo dosah a kontrolu bank. S tímto bezesporu značným objemem financí nemůže banka pracovat a nijak jej zhodnocovat. Doba, která uběhne od chvíle, kdy hotovost opustí banku a prostřednictvím tzv. oběživa vykoná např. cestu přes výplatu pracovníkovi, dále k obchodníkovi, ten ji použije na zakoupení zboží, částečně opět na výplaty a tak dále je velmi dlouhá a obrovská část těchto financí je stále na cestě. V případě bezhotovostního platebního styku, kdy se fyzické peníze vlastně přemění jen na položky, které cestují za pomocí serverů okamžitě z účtu na účet, zůstává hotovost ležet v bankách. A o to jde. To je hlavním cílem bank. Ještě do nedávná trvaly transakce převodů peněz až několik dní. Čím déle jsou tyto finance na účtech bank a čím jich je více tím déle a ve větší míře je banka může využívat ve svůj prospěch. Vzhledem k tomu, že vám za ně nedá na úrocích téměř nic, jedná se o slušný byznys. Naopak si ale za každou transakci naúčtuje tučný poplatek. A nejen to. Nechá si zaplatit vlastně vše a to i to na čem nemá téměř žádné náklady. V této oblasti je těžké hledat cestu jak nejlépe hospodařit se svými prostředky. Co je ale třeba vědět, že banka za pomocí systému platebních karet velice rafinovaně získává od lidí, kteří se nechali zlákat na pohodlný bezhotovostní styk, jejich těžce vydělané peníze.

Jak hospodaří obce a města.

Nejlépe v našem státě hospodaří obce a menší města, neboť hospodaří s vyrovnaným rozpočtem. U obcí a menších měst to je obzvlášť obdivuhodné, neboť jsou neoprávněně diskriminovány špatně nastaveným rozpočtovým určením daní na jednotlivého obyvatele. Jak to, že i stát nehospodaří stejným způsobem? Nikdo nemůže utrácet víc, než si vydělá. Bohužel za pomoci buď hloupých, nevědoucích, nebo skrytě zkorumpovaných politiků, kteří spoluvytváří a chytře podporují rozvoj bankovních systémů, žije na dluh celý svět. Náš stát není schopen splácet svůj bilionový dluh. Je schopen platit jen úroky, tedy cca 5000,- Kč každou vteřinu. Od roku 1993 nesplatil ani korunu. Ještě pochybujete o čestných úmyslech politiků?

Dluhy státu.

Stát ani žádný politik ve skutečnosti nevlastní žádné peníze, oni jen spravují naše peníze. A spravují je tak, že utrácejí víc, než jsou státní daňové výnosy. Toto si nemůže dovolit žádný jednotlivec, rodina ani živnostník nebo firma. Prostě by zkrachovali. Jak to, že nezkrachuje stát? Za prvé, zde platí jedno české přísloví: „ Z cizího krev neteče „A za druhé, tím pravým důvodem, proč se státy tak ochotně zadlužují, jsou úroky. A od koho si jednotlivé státy půjčují peníze? Od bank. Ve chvíli, kdy se dostanou banky do problémů, stát do nich ochotně zase peníze nalije. Naše peníze. A jede se dál, kruh se uzavírá. Stát velkoryse rozdává miliardy a občan je spokojen. Nejvíce je spokojena státní nevýrobní sféra, která je placena ze státních prostředků. Zde také stát skutečně rozhoduje o výši jejich příjmů. U všech ostatních subjektů je výše odměny odvislá od výkonu a prosperity jednotlivých podniků. Stát neprosperuje, a přesto rozdává jako by vytvářel přebytky.

Pokud stát rozdá více peněz, než ve skutečnosti vybral, nezbývá nic jiného, než si je zase formou daní nebo zvýšením cen za energii a jiných lukrativních komodit vybrat od občanů zpátky. Další falešná cesta jak získat finance je nalákat lidi na dluhopisy. Tento osvědčený trik politiků je v celém světě používán velmi často. Lidé se zcela dobrovolně nechají zlákat na vidinu úroků a netuší, že vlastně půjčují sami sobě. Výnosy, které od státu z této transakce lidé očekávají, musí stát zase někde vzít. A on je vezme zase jen nám. Jak už bylo řečeno. Stát nemá žádné peníze. On jen spravuje naše peníze. Spravují je politici. Ti politici, kterým jsme dali ve volbách hlasy.

Dluhy občanů.

Lidé jsou schopni si půjčit peníze na cokoliv a mnohdy za takových podmínek, které jsou pro ně předem likvidační. Takovéto jednání je forma GEMBLERSTVÍ.

Můžeme se ptát: zastaví někdo toto bezohledné okrádání?

Jak z tohoto začarovaného kola ven.

No dobrá, teď si asi ale říkáte, jak z toho začarovaného kruhu ven. Že by stát v nějakém brzkém horizontu dostal rozum a zasáhl, to asi nehrozí. Je třeba začít v první řadě u sebe. Není to tak složité, je to jen a jen o nás. O nás občanech. Je třeba si uvědomit jakou hru s námi bankéři, politici a spekulanti hrají. Celý tento velice dobře promyšlený systém je zaměřen na lidi s takovým povahovým profilem, kteří inkriminují k získání něčeho bez předešlého úsilí, tedy v krátkém časovém horizontu bez podrobného promyšlení, co bude dále následovat a jaké to má ekonomické pozadí. Dokázat potlačit obrovskou touhu něco mít ihned i bez toho, abychom na to měli vydělané peníze, je pro určitou oblast lidí nepřekonatelná. Nepodlehnout promyšleným lákavým reklamám a prostě si peníze za žádných okolností nepůjčovat, to je ta správná cesta. Místo toho si stanovím finanční cíl např. televizi a vím, že si musím každý měsíc odložit cca 1- 2 tisíce, abych si ji za půl roku mohl koupit. To samé po vás bude chtít banka, ale připočítá si k tomu tučnou marži. Pokud se domluvíte s obchodníkem a možná ještě lépe přímo s výrobcem, že zálohy na vybraný produkt nebudete nosit do banky, ale k obchodníkovi nebo k výrobci, zcela jistě se domluvíte na zajímavé slevě. Co se ale ve skutečnosti za touto jednoduchou transakcí skrývá? Banka neobdrží vaše peníze, tudíž s nimi nebude moci disponovat a ani je nikomu půjčovat za lichvářský úrok. Vy sice nedostanete úrok za uložené peníze, ale protože banka vyplácí méně, než je přiznaná inflace, sleva od obchodníka nebo výrobce bude zcela jistě zajímavější a vaše trpělivost bude zúročena. Co se ale stane dál? Výrazně bude posílena ekonomika výrobce, nebo obchodní společnosti, které nebudou nuceni využívat provozních úvěrů a dalších bankovních nesmyslných služeb, tím pádem jim klesnou výdaje a budou mít na firemní rozvoj a hlavně můžou výrazně snížit cenu svých výrobků. Úspory, které budou postupně, razantně narůstat ve všech odvětvích budou pozitivně působit na celé hospodářství, kromě bankovního sektoru. Ten bude naopak chřadnout, až jednoho dne se jeho současná nenasytná obluda stane minulostí. Můžete namítnout: a co se stane se všemi finančními transakcemi, které banky spravují? Je to jen otázka softwaru, které by si na místo bank mohli například pořídit družstevní záložny a v budoucnosti i firmy a další společnosti, které mohou za tímto účelem vytvořit korporace. Vzhledem k tomu, že by zmizela obrovská žába na prameni jménem banka, by uvedený systém posílil výrobní sféru natolik, že by následně byla schopna své produkty i svým klientům za příznivých podmínek vydávat ještě dříve, než by je měl klient zcela zaplacené. Pokud se vám to zdá nereálné nebo jako utopie, jste na velkém omylu. V některých oblastech například ve výstavbě, průmyslu nebo u zakázkové výroby se produkty financují průběžně. Bohužel je to většinou z půjčených peněz, takže se efekt z přímého bezůvěrového financování zcela nedostaví.

Je třeba ale také říct, že současná krize, kterou rozpoutal bankovní sektor, nutí firmy překlenovat výpadky finančních toků právě úvěry. Je třeba celý pokřivený systém začít za pomocí státu ale i samotných lidí pomalu ale systematicky narovnávat tak, aby ke krizím a ožebračování lidí a firem nemohlo v budoucnu docházet.

99,9% veškerých finančních operací kontrolují banky. Za každou transakci si účtují nehorázné poplatky. Celý tento systém lichvářských úroků a zastavené majetky jsou dílem diktátu bankovní mafie, která ovládá politickou moc a používá celé národy jako své stádo pravidelných platičů. Miliardové částky, které mizí ve chřtánu bank, jsou vlastně ukradeny z výroby, obchodu a kapes lidí. Ještě pořád věříte tomu, že banky neovládají politickou scénu?! Jak si jinak vysvětlit, že státy ochotně nalévají peníze do krachujících bank. I šrotovné je mistrovské dílo bankovních společností. Je to vlastně pobídka státu neboli první krok k dalšímu úvěru na dofinancování koupi nového auta. Je to jen oddálení přebytku výroby aut a její důsledky. Státu nepřísluší, aby upřednostňoval automobilový průmysl před ostatním. To je socialistické přerozdělování.

K současnému stavu, tedy nekontrolovatelnému ožebračování lidí formou lichvářských půjček, musí stát zaujmout jasné stanovisko s únosnými pravidly, ve kterých bude stanoveno, kolik je přípustná hranice úrokové sazby. V úrokové sazbě by se měly promítnout všechny poplatky, které jsou s úvěrem spojeny tak, aby nebylo možné zakrývat skutečnou výši úroků do dalších nesmyslných poplatků. Jakmile by stanovenou hranicí pro lichvu společnost porušila, mělo by toto jednání být klasifikováno jako trestný čin s následným odebrání licence, zákazu činnosti a zrušením společnosti.

Neviditelná plíživá inflace.

Neboli devalvace, která jde ruku v ruce se znehodnocováním měny. Jedná se o všeobecný růst cenové hladiny neboli snížení kupní síly peněz. Jak vzniká a o co vlastně ve skutečnosti jde? Jedním z hlavních příčin inflace je státem posvěcené zvyšování cen energií. Tak zvaný energetický regulační úřad je politickým nástrojem na ožebračování lidí a firem. Neřídí se skutečnými vynaloženými náklady na energie, ale tím co ekonomika unese a co rozhodnou politici. (vzhledem ke složitosti oblasti energií je třeba se tomuto tématu věnovat samostatně). Dalším pachatelem, který se výrazně podílí na inflaci, je opět bankovní sektor. I přes to, že není nositelem žádné produkce výrobních hodnot, jsou v této oblastí nejvyšší mzdy, které neustále závratně rostou v souvislosti s růstem objemu půjčených peněz. V tomto systému samopožírání mizí těžce vydřené peníze výrobních závodů, a všech kteří podlehnou agresivní reklamě a úrokům skrytých za bankovní poplatky. Dalším obrovským požíračem vytvořených ekonomických hodnot je přebujelá státní správa, která se množí neuvěřitelným tempem. Mzdy v této sféře se automaticky každý rok zvyšují bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění. A opět jsme u priorit státu. Upřednostňuje oblast, která neprodukuje nic. A oblast výroby, která vše živí je vysávána jak dojná kráva, kterou ale stát jako její hospodář jaksi zapomíná krmit. Je třeba si uvědomit, že každé navýšení mzdových výdajů, které není podloženo zvýšením produktivity výroby je nástrojem, který znehodnocuje měnu. Pokud se toto stane, výroba musí samozřejmě se značným zpožděním kompenzovat vzniklou mezeru a musí dorovnat ceny výrobků a služeb. A tento přihlouplý kolotoč se neustále do nekonečna opakuje. Inflace je slepou populistickou cestou, která nikam nevede. Pokud odborářští pohlaváři vyženou svoje ovečky do ulic, aby docílili navýšení mezd, není to nikdy z důvodu, že by chtěli podpořit ekonomiku, nebo že by přišli s řešením jak zvýšit ekonomickou produktivitu výroby, která jediná může být podnětem ke zvýšení platů, ale jedná se vždy jen a jen o populistická a hlavně neoprávněná a hloupá gesta a požadavky, která neřeší podstatu prosperity. Ta správná cesta k vyvážené a spravedlivé prosperitě je mírná deflace. Ta ve své podstatě vyvíjí tlak na zvyšování produktivity práce a nutí firmy a stát k snižování cen a tím de facto velice efektivně zhodnocuje měnu. Jediným kritériem pro zvyšování platů zaměstnanců ve výrobě je vyšší produktivita a dobrý hospodářský výsledek. Pokud vykazuje dobrý hospodářský výsledek i celý stát je možné zvedat platy a výdaje i v nevýrobní sféře.

V žádném jiném případě to není možné. Pokud to politická reprezentace přesto prosadí, roztáčí se nesmyslná a hloupá inflace.

Zvyšovat mzdy v nevýrobní sféře lze jedině za předpokladu, že stát vytváří přebytky nikoliv ztrátu. Tím hlavním původcem inflace je ale centrální banka. Vypuštění nové finanční hotovosti, která není podložena vytvořenou výrobní hodnotou do oběhu, se roztáčí inflační spirála. A kdo na ní profituje? No přece stát a banky. Jsou to ti, co mohou použít nové peníze jako první ještě dříve než výroba, služby a obchod, zdraží své produkty a zvýší mzdy, aby eliminovaly falešnou a nesmyslnou hru podobnou škatule, škatule, hejbejte se. Na tento vyčuraný hazard doplácí výroba a celý národ. Nejvíce to ale postihuje ty občany, kteří spoří. Záměrně vyvolaná inflace okrádá střadatele o velkou část výnosů. Lidé posléze méně spoří, neboť to je nevýhodné a více využívají úvěrů a hypoték a o to vlastně jde.

Přitom všemu tomuto marasmu jde předejít jednoduchým opatřením, které by bylo závazným prostředkem pro všechny – nesmí být vydáno více peněz, než je vyprodukované množství vyrobených produktů. Nové peníze by se mohly tisknout jen na základě navýšení výroby a produktivity. Hodnota peněz by byla ze 100% kryta vyprodukovanou materiální hodnotou.

Všem těm, kteří se v tuto chvíli chystáte na tvrdou oponenturu zmíněného článku, připomínám, že zde není prostot na rozpitvání detailů všech možných forem ekonomické podstaty daných problémů, o kterých by bylo třeba se také zmínit. Jedná se o hypotéky, velké investiční celky, stavební spoření a řada dalších oblastí.

Zpracoval Petr Havlíček za podpory celé řady moudrých přátel a uznávaných osobností.

www.pozitivnisvet.cz

Autor: Petr Havlíček | sobota 19.2.2011 5:00 | karma článku: 14.55 | přečteno: 1619x

Další články blogera

Petr Havlíček

Stavidla pravdy se zavírají

Cenzura čehokoli je nástroj diktatury, která si usurpuje moc nad druhými. Je to znásilňování příjmu informací a názorů lidí s cílem omezit pravdu.

11.4.2022 v 9:00 | Karma článku: 25.88 | Přečteno: 803 | Diskuse

Petr Havlíček

Podvod zvaný inflace

Inflace nám leze do peněženek a politici, kteří ji způsobili, nám znovu tvrdí, že nás před ní budou zachraňovat. Je to nebetyčný bezohledný podvod.

24.2.2022 v 13:30 | Karma článku: 31.20 | Přečteno: 893 | Diskuse

Petr Havlíček

Předsedo Rakušane, hodili jste místní samosprávu přes palubu

Krucinál, proč si myslíte, že vás lidé volili? Starostové, to je značka záruky toho, že místní rozvoj bude v dobrých rukách a vy toto důležité ministerstvo dáte Bartošovi, který nikdy nebyl zastupitelem, natož starostou

5.1.2022 v 9:20 | Karma článku: 38.49 | Přečteno: 1652 | Diskuse

Petr Havlíček

Svatá vakcinace nefunguje

Můžete si v médiích vychvalovat vakcinaci až do nebe, nahánět lidem hrůzu, strach a vyhrožovat jim postihy. Realita, kterou vidím dnes a denně kolem sebe je poněkud jiná.

2.12.2021 v 12:30 | Karma článku: 21.28 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Šťastná to země, kde nemají ČOI! Třeba Gruzie!

Žrádlo se u nás nedá žrát, protože to jsou bruselské prefabrikáty a je drahé, protože musíme ze svých daní živit státní správu. Jestli se chcete pořádně nažrat, musíte jet do Gruzie, tam nemají ČOI, tajak v Porubě...

28.6.2022 v 11:11 | Karma článku: 20.34 | Přečteno: 521 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Síla vděčnosti aneb Začínám den díkem a končím nabíječkou

Od jisté doby, nevím přesně od kdy, ale pár let už tomu bude, pociťuji každodenní vděčnost za to, že jsem. A všem které mám ráda přeji jediné - zdravý život.

28.6.2022 v 7:48 | Karma článku: 26.20 | Přečteno: 732 | Diskuse

Jan Vavřík

Jak mi bylo líto malé Terezky

Práce v dětském domově je zajímavá, byť se na ni společnost často dívá přes prsty. Kritici si ovšem nezkusili, co je to dělat vychovatele dítěti, které si prožilo ve vlastní rodině to, co si mnozí z nás neumějí ani představit.

27.6.2022 v 19:09 | Karma článku: 38.78 | Přečteno: 4507 |

David Vlk

I Chuck Norris by zaplakal.

My muži jsme prostě strašně drsní, ale jsou věci které nezvládne ani Chuck Norris. Ovšem ženy jsou natolik kruté, že si to musí neustále ověřovat. Tenhle blog patří do pravěku genderem nepolíbených devadesátek.

27.6.2022 v 14:16 | Karma článku: 41.76 | Přečteno: 6579 | Diskuse

Alice Barešová

Zlatý devadesátky

„Ta vůně svobody devadesátek je dávno vyprchlá. Všechno nahradily korporáty, debilní předpisy, stádní názory a cenzura,“ napsal mi kamarád a mě ovládla nostalgie. Ano, všichni jsme tenkrát vnímali to období rozpuku.

27.6.2022 v 10:40 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 728 | Diskuse
Počet článků 173 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4412

Petr Havlíček
Podnikatel v oblasti designu, projekce a realizace vybavení interiérů.
Od roku 2002 zastává post starosty v obci Vítějeves
Zakladatel a šéfredaktor internetového serveru Pozitivní svět
Publicista a bloger
Zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu Pozitivní svět, který byl založen na podporu společenského života


TOPlist

Najdete na iDNES.cz