Člověče, plať!

Nic není v naší zemi zadarmo, všechno stojí peníze, a ty musí někdo vydělat a odevzdat státu ve formě nejrůznějších daní, aby je posléze mohl zvolený politik utratit při jeho správě, tedy při správě našeho společného majetku.

Stát má ekonomiku rozdělenou úplně stejně, jako kterákoli domácnost, tedy na příjmovou a výdajovou část. Výdajovou částí se dají nazvat všechny  následující položky:

• Zdravotnictví, kde vše má svoji cenu, i tady lidé pracují za mzdu
• Školství také není zadarmo
• Vláda, prezident, parlament ani senát nepracují zadarmo
• Státní zaměstnanci také nepracují zadarmo
• Místní samosprávy jsou placené z našich daní
• Z našich daní platíme politické strany, včetně jejich politických aparátů a předvolebních kampaní
• Na bezpečnost a policii vydáváme nemalé náklady
• Státní organizace působící v oblasti kultury nepracují zadarmo
• I odborářští bosové a jejich aparáty pracují za peníze
• Na důchody se musí také vybrat
• Na sociální výdaje se musí získat peníze od všech lidí, kteří pracují
• Nemocenskou musí někdo zaplatit
• Příspěvky v nezaměstnanosti také platíme my, občané
• Mateřská dovolená je vyplácena z daní
• Na přídavky na děti musí také někdo vydělat
• Peníze na dotace musí stát nejprve někomu vzít, aby je mohl někomu dalšímu dát
• Armáda a veškerý zbrojní potenciál- například Gripeny nebo Pandury zaplatí každý z nás
• I atomovou elektrárnu musí občan zaplatit
• Všechny úroky z peněz, které si stát někde půjčí, zaplatí občan
• I úroky ze státních dluhopisů zaplatí zase jenom občan
• Veškeré odvody do EU zaplatíme také my, občané

Vše, co je výše vyjmenováno, a mnoho dalšího, jsou výdaje státu, které jsou od občana vymáhány za pomoci sedmdesáti druhů daní, které stát využívá k tomu, aby pokryl svoji spotřebu, tedy nákladovou položku. V podstatě jsou všichni, kdo pracují pro stát, zaměstnanci všech těch, kteří nejsou v zaměstnaneckém vztahu se státem, protože jsou placeni z jejich, státu odvedených, peněz. Všechny tyto daňové náklady ovlivňují ceny všeho, neboť se jedná o režijní náklad. Výše daní je jednou z hlavních příčin vysokých cen a ovlivňuje koupěschopnost obyvatel a sílu směnitelnosti měny. Dá se to shrnout do následující definice: „Čím vyšší daně, tím je na tom ekonomika státu a lidi v něm hůře.“

Na druhé straně stojí příjmy, tj. oblast, která produkuje finanční kapitál. Finanční kapitál se generuje při tvorbě, směně a prodeji práce a hmotné výrobní produkce. Jedná se o výrobní závody- firmy a živnostníky, jejich zaměstnance a zaměstnavatele, jejichž počet dosahuje pouhých cca 25% z celkového počtu obyvatel. Nezdá se vám, že je tady něco v nepořádku?

Současné tvrzení vlády, že je třeba si utáhnout, a to už po několikáté, opět opasky, abychom dostali ekonomiku do rovnováhy, je buď neskutečná lež, nebo totální neznalost základních ekonomických procesů. Neumětelové a šlendriáni, kteří řídili a řídí naši zem, to prostě neumí a ani nechtějí či nejsou schopni pochopit, jakými nástroji lze dosáhnout  vyváženého rozpočtu.

Každý člověk se základním vzděláním přece ví, že nelze utrácet více, než co si občan vydělá. Nekonečný kolotoč se zvedáním daní nic neřeší, ba naopak, zákonitě se musí dostavit pokles daňových příjmů, protože každé zvýšení daní ve své podstatě vždy vyvolá nárůst cen všeho a následné šetření ze strany spotřebitelů - daňových poplatníků, a to jak od občanů, tak ze strany firem. Každé zdražení čehokoliv vyvolá proces zpětné reakce, která způsobí snížení spotřeby. Člověk má tuto vlastnost zakódovanou ve svých povahových vlastnostech, a proto se předpokládaný efekt zvýšeného výběru daní nemůže za žádných okolností nikdy dostavit.

Jediné, co této zemi muže přinést prosperitu, je, samozřejmě kromě zastavení systematického rozkrádání jejího rozpočtu, zeštíhlení nákladové položky. Jiná cesta prostě neexistuje a nikdy neexistovala. Toho kroku ale žádná politická struktura vytvořená ze současných parlamentních stran není schopna, neboť jsou to ony, kdo se podílel na vytvoření gigantického státního aparátu, který je, mimo jiné, příčinou našeho státního dluhu.  Je to jen banda blbounů, kteří umí dokonale krást, prznit ekonomiku, právo a degradovat morálku našeho národa v očích celého okolního světa. Paradoxem současnosti je, že nám dnes opět ti samí politici, kteří vše způsobili, zvyšují daně ze všeho, a tváří se jako zachránci národa.

Nemalý podíl na tomto současném marasmu mají média, ovládaná propracovaným systém celoplošné mediální cenzury, která je zaměřena na odvracení pozornosti občanů od základních ekonomických problémů, které mají negativní dopad na celou naši společnost. Nejen bulvární média zahlcují nic netušící občany nepotřebnými a nic neříkajícími bulvárními informacemi, a tím v podstatě přestávají plnit svoji hlavní úlohu ve společnosti. Jak jinak by se měl občan dozvědět, že naše země dlouhodobě neprosperuje? Provozování služby, kterou veřejnoprávní média, řízená politickou žumpou, občanům neposkytují, na sebe přebírají servery různých občanských hnutí a iniciativ, které suplují jejich selhávající úlohu.

No dobrá, ale co s tím?

V první řadě by si občané měli uvědomit, že oni jsou vlastníky českého státu a jsou to zase jenom oni, kdo drží řídící otěže a nese odpovědnost za to, kdo a jak bude jejich stát spravovat. Současné politické stany porušily svoji pracovní smlouvu, kterou svým volebním programem předložily před volbami nám voličům „k podpisu“. Vzhledem k tomu, že své sliby neplní, a náš stát zatížily dluhem ve výši 1,6 biliónů Kč, je třeba jim v příštích volbách dát bez výjimky výpověď a zvolit toho, kdo do zákona prosadí trestněprávní odpovědnost státních úředníků a možnou okamžitou odvolatelnost kteréhokoliv politika, úředníka, soudce a státního zástupce, a to prostřednictvím jednoduchého referenda na bází přímé demokracie.

Petr Havlíček

www.pozitivnisvět.cz