Kazatelé antidobra

Svědomí je vysoce univerzálním činitelem dobra a vytváří základ mravní argumentace napříč všemi lidskými rasami a kulturami. To zní hezky, a jaká je skutečnost?

Lidstvo v podstatě neustále hledá cestu k lepšímu a dokonalejšímu vzájemnému soužití, tak, aby lidé mohli žít svobodně a spokojeně v míru a měli možnost se bez obav opřít o spravedlnost a pravdu. Zní to tak jednoduše a srozumitelně, a přesto tomu tak není. Proč?

Jede o neustálý názorový boj, kde na jedné straně stojí člověk a na té druhé, světe, div se, také člověk. Pokud se zaměříme jak na minulost, tak i přítomnost, je to stále tentýž spor mezi dobrem a zlem, tedy mezi pozitivní a negativní energií.

Definice dobra a zla:

Definovat tyto dva protichůdné póly není jednoduché. To, co se jeví dobrem jedné straně, nemusí být dobré pro stranu druhou. A v tom vězí celá podstata problému. Dobro se stává dobrem jen tehdy, pokud není konáno na úkor druhých. Pokud tomu tak není, jedná se o zlo. Dobro je obsaženo a zakotveno v pozitivních lidských povahových rysech. Totéž platí i pro zlo, zde se ovšem jedná o negativní povahové vlastnosti. 
Vše ovlivňují výsledky a skutky našeho jednání. Proto, aby se člověk choval tak, aby jeho jednání mělo pozitivní dopad na něho samého i na jeho okolí, musí pečlivě vážit své kroky, činy a slova, jejichž výsledky určují, zda zasáhly ten správný cíl. Rozvaha a odpovědnost za své konání je cestou, která vede k pochopení křehké hranice mezi dobrem a zlem.

 Jenomže, s touto jednoduchou a srozumitelnou definicí, mají problém takřka všichni naši minulí a ve velké míře i současní zákonodárci. Například jejich častá rozhodnutí o navýšení jejich nemalých platů, která jsou ale v přímém rozporu s hospodářským výsledkem naší země, je toho přímým důkazem. Dovolím si citovat svoji kolegyni: „Co je to proboha v tom parlamentu za pakáž? Oni napráskají sto miliardový roční deficit, 650 tisíc lidí nemá práci a oni si klidně přidávají na vlastních platech. Za co? To je přece nehorázná nestydatost.“

Abychom dokázali definovat, kde se zlo rodí, je třeba vyjmenovat jeho možné úrovně a jeho nebezpečnost. V podstatě se u každého sporu vždy jedná o boj mezí lží a pravdou. Zde je třeba mít na paměti, že o pravdě se hlasovat nedá. Ta je definitivní a nezmění ji ani stokrát vyřčená lež, i když někteří politici rádi tvrdí, že lze takto posléze lež změnit v pravdu. (Toto, mimo jiné, s oblibou hlásal i nacista Goebbels.)

Druhy, hodnotové míry a nebezpečnosti vzájemných názorových sporů:

• Spor mezi přáteli – přivodí konec přátelství. Mrzí to, ale dá se to přežít.
• Spor mezi sousedy – způsobí konec dobrých sousedských vztahů. Mít v sousedech nepřátelé není nic příjemného a spor se může vyhrotit až do neúnosného vzájemného soužití.
• Spor mezi manželi – zapříčiní konec manželství. To je velmi vážný zásah do života celé rodiny a má neblahý vliv na vývoj a budoucí pohled na úlohu rodiny zejména u dětí. 50% rozvodovost v ČR je varovným signálem nezdravého vývoje společnosti.
• Spor mezi politickými stranami – ochromí fungování a celistvost státu, což může vyvrcholit občanskými nepokoji a následně i občanskou válkou. Francie, Amerika, Rusko, dnes i Ukrajina a desítky dalších zemí jsou toho příkladem. Politici za pomoci falešných lživých ideologií rozdělují národy a štvou jej proti sobě, jen aby vytěžili svoje politické body, které je následně vynesou na vysněný politický Olymp, který posléze, ve jménu vlastního prospěchu, znesvětí korupcí a klientelizmem.
•  Spor mezi církvemi – po celé věky lidské existence se lidé vraždí a masakrují pro víru a tyto přihlouplé války bezohledných hlupáků přetrvávají až do dnešních dnů. Strůjcem nesmiřitelných válek je zaslepenost vlastní neprokazatelnou teorií, napříč všemi vírami, snad kromě buddhizmu. Bible nebible, bůh nebůh, kázání nekázání, stejné základy podstaty a společné kořeny víry, nic nebrání mamonu a touze po majetku a moci, aby znovu a znovu zvedl zbraň „pravé víry“ proti člověku jinověrci. 
• Spor mezi státy – idea „pravice versus levice“, touha po bohatství, moci, porobě a kořisti - konec obchodování, embarga, blokace státní hranice, řičení zbraněmi až do vyhrocení ve válečný konflikt. Následuje vyhlazování lidí jiného přesvědčení, názoru, rasy a celých národů, kultur a civilizací. I zde jsou ideje a touha po majetku a moci povýšeny nad přirozené lidství, mravnost a cit pro mír a právo na slušný život.
• Spor mezi aliancemi – NATO versus Varšavská smlouva. Štvavá propaganda, lidstvo chudne na úkor tvorby nepotřebného zbrojního arzenálu, který je třeba spotřebovat, s cílem zničit a zabít toho, kdo má jinou ideu o politickém uspořádání nebo také získat suroviny, které agresor sám nemá.
• Spor mezi světadíly – Evropa, Amerika, Indie, Afrika, Asie. Ať se nám to líbí nebo ne, evropské mocnosti v minulosti kolonizovaly africké, indické, americké i australské národy a bez jakýchkoli výčitek svědomí je pobili, okradli o jejich zemi, kterou obsadili a porobili. 
• Meziplanetární konflikt - ponecháme prozatím v rovině scifi, neboť ten bychom, podobně jako američtí Indiáni, zřejmě nevyhráli pro změnu zase my, tedy lidstvo. To by se nám asi hodně nelíbilo.

K  negativním procesům v naší zemi velkou měrou přispívá mnoho dalších patologických jevů, které prohlubují morální a hodnotovou krizi ve společnosti:

-          Sociální systém je pokřiven tak razantně, že nepřizpůsobivý občan má větší výhody, než ten, co pracuje, nekrade a žije spořádaným životem.

-          Vězni nemusí pracovat, jejich pobyt v nápravném zařízení se mnohdy podobá spíše hotelovému zařízení čtvrté kategorie s plnou penzí. Bohužel vše hradí slušná část společnosti.

-          Naše zákony umožňují intenzivní tunelování státního majetku.

-          Lichva se stala oficiálním, zákonem posvěceným byznysem.

-          Prezident se krádeží zostudí před celým světem, propustí z vězení tisíce zločinců a nic se neděje.

-          Pijeme jedovatý alkohol, jíme závadné potraviny, vyráběné dle nechutných receptur, diktovaných obchodními řetězci

-          Politická korupce prorostla státní správou do té míry, že se stala nekontrolovatelnou.

-          Církve zneužívají korupčníků k hromadění majetku a je jim srdečně jedno, že svým bezostyšným počínáním diskreditují podstatu a smysl víry, a tím přichází o značnou část svých, z už tak malého počtu, věřících.  

-          Ze zdravotnictví se stal byznys, který sleduje jen zisk a ne zdraví občana.

-          Pachatel má více práv, než oběť, přiměřená uzákoněná obrana může znamenat i vaši smrt.

-          Nejvíc dětí rodí ženy s nízkým intelektem, bez pracovních návyků, které přivádí na svět další a další nepřizpůsobivé recidivisty. Porod se u těchto žen stal výdělečným byznysem. Naopak talentované a vzdělané ženy mají čím dál méně dětí.

-          Politické strany jsou financovány ze státního rozpočtu, tedy z daní nás všech a všichni se tváří, že to je v pořádku a že to tak musí být.

-          Venkov je po desetiletí vykořisťován velkými městy, pokřiveným a nespravedlivým rozpočtovým určení daní, které vede k nesmyslnému vylidňování venkovských lokalit.

-          Banky a exekutoři se stali nelítostným bičem národa, který uvěřil v jejich mediální lživou propagandu, že žít na dluh je to pravé ořechové.

-          Politická reprezentace brání občanům v  přirozeném právu podílet se na rozhodování o zásadních věcech formou referenda, například o přijetí eura nebo zákonu o lichvě.

-          Politická reprezentace schovaná za imunitu a indemitu odmítá nést odpovědnost za svoji nekompetentnost.

-          Systém financování základního školství je nastaven tak, že školy na venkově do budoucna musí zákonitě zaniknout. Naopak středním a vysokým školám současný systém umožňuje produkovat neomezený počet studentů, kteří ale nemohou nalézt ve svém oboru uplatnění, neboť takové množství vystudovaných lidí společnost prostě nepotřebuje.

-          Politickou reprezentací je společnosti odmítána možnost občanského referenda, které jediné dává lidem naději na navrácení pravomocí, které jim z podstaty lidství náleží

-          A do toho všeho neomylná EU, která nám zakázala rum, pomazánkové máslo, pěstování vína a v budoucnu možná dojde i na zatím neomezené dýchání čerstvého vzduchu.

A tak z pohledu (možná) rozumem potrestaného člověka, divícího se, co že se nám to v té naší malé zemičce děje, je historie lidstva ukázkou toho, komu lid opakovaně svěřuje moc a čeho jsou tito kazatelé antidobra schopni.  A tak v přesvědčení, že racionální, přímočaré a pravdivé pozitivní myšlenky a cíle musí automaticky zvítězit nad ideologickým svinstvem samozvaných kazatelů pokřiveného a znásilněného prospěšného dobra (které je součástí dnešního dění na naší politické scéně), opět a znovu dostáváme ránu pěstí, abychom se probrali z naivní důvěřivosti ve slibovaný a vysněný pozitivní svět.

A moje otázka zní - musí to takhle být i v budoucnosti? Vždyť politické strany nás podvádí v souladu s heslem „Co my vám slíbíme, to vám nikdo jiný nedá“, a to již 23let.

Tak co, vážení, myslíte, že bude líp? Já věřím, že ANO.

Petr Havlíček

Tento článek lze libovolně šířit internetem.